Xmas playlist

Takže milí zlatí,
vzhledem k bouřlivým nesouhlasným komentářům u minulého článku (děkuji ti za něj, věrný čtenáři!) jsem se rozhodla pro takové menší překvápko a to: druhý příspěvek v jednom měsíci!
Ale nebojte se, s moudrama už končím,  místo toho tu máte moje oblíbený vánoční písničky, kterých je ale přece jen nějak málo, když to člověk stihne všechno do 20ti minut..
Tak tady to je!

Láska nebeská, nepřekonaný a nepřekonatelný vánoční film se spoustou skvělé hudby... nebo minimálně úsměvné.

Toť k americké klasice.

To by bylo ze světa. A ČR...?

A na závěr, zjistila jsem, že bych už mohla dostávat peníze za sledovanost na youtubu! Wooo! :D No ne, tak tady mi bylo 11, tak se hezky bavte a přeju šťastný a veselý!!

Nač blog, když člověk nemá o čem psát?
Ne, opravdu. Existují ještě nějaký jiný blogy, než fashion, nebo style, nebo cooking blogy, nebo jak se to všechno nazývá?
Blog je nešťastná investice energie, která se většinu času a většině lidem (konkrétně mě) nevrací. Tadáá.

Méry krysmas!

Čistka neuškodí

   Je téměř konec prázdnin. Pro mnohé z vás možná ještě ne, ale některý už třeba mají dlouhé seznamy učebnic a knih co honem potřebují nakoupit. Já žádný seznam nemám, ale do školy se chystám taky.
   A tak jsem se rozhodla ještě narychlo udělat trochu pořádek v pár věcech a probrala jsem všechny svoje "šperky" a některý se rozhodla prodat na votočvohozu a některý si vystvyla a vyfotila... měla jvem v plánu udělat animaci, ale možná naštěstí pro vás se mi nepovedlo najít nějakej šikovnej program, kterej by to za mě udělal, tudíž animace až někdy jindy!
   Nějak jsem přecenila své spisovatelské chutě, takže už budu končit a přeji vám pěkný zbytek prázdnin!!!

PS: Nevěřili byste jak těžký je najít obrázek oslavující začátek školního roku! :D

Jak nebýt úspěšným (fešn) blogařem

   Tak jsem tu zase se svým přm čím dál tím víc nepravidelný příspěvkem. Možná se ptáte "co ta holka blbne, když jí ten blog nebaví, tak proč ho pořád má?" a já vám na to dnes odpovím.
   Je to snadné... S blogem jsem začala už strašně dávno, myslím, že to bylo někdy v primě, nebo v sekundě, když mi bylo asi 12 let. Zrovna se rozjížděla éra sblogů a tak sme si s kamarádkou taky jeden založily. Ještě sme doma ani neměli neomezený internet, ale takovej ten co se půl hodiny spojoval a byl hrozně drahej, směla jsem na něj asi ejdnou týdně a tak jsem potají chodila do knihovny abych svůj nový blog mohla na tamnějších počítačích kontrolovat. Každý den jsem měnila design a dávala všemožný soutěže o ošklivý bannery s nějakou vycházející star. Prostě klasické blogové začátky. Vylévala jsem si tam srdéčko.
   Jednoho dne ale můj blog objevili rodiče a protože jsem se tam jednou nepříliš mile vyjádřila o své sestře, měla jsem utrum. Blog byl dost osobní a nestála jsem o to, aby ho četli moje rodiče, tudíž jsem to zařídila tak, aby vypadal, že byl zrušen, ale příspěvky někde na webu uloženy zůstaly. Blog byl ale brzy smazán, protože byl neaktivní. Přišla jsem tak o dva roky svého života, jako lusknutí prstu a člověk si ani nevšimne.
   Od té doby jsem se plácala na různých doménách, zkoušela různý blogy ale už to nikdy nebylo ono pochybné "ono". Až když jsem odjela do Francie jsem si vlastně založila tenhle blog (původně také ještě na jiné doméně), kam jsem psala jendou za čas příspěvky o tom, jak se mám a co dělám, aby mi přátele ve vzdálených končinách nezůstali zkrátka. A pak jsme ho přeci nemohla smazat, no ne? Byl to takový můj náhradní deník, i když občas dost nudný a tak jsem si blog nechala.
   A to už přicházela éra fashion blogů. Nebo možná tu byla už dávno, ale já jsem je objevila až ve Francii (tj 3 roky zpátky). Ty mě fascinovali. A nejen mě. Jsou zdrojem obrovské inspirace, zásobují nás spoustou novinek ze světa módy a kosmetiky, učí nás vyrábět různé věci doma, ukazují nám své názory... Ano, mám fashion blogy ráda a spousty jich sleduju. Možná ne všechny jsou takové ty "ech" fešn, nicméně jsou o tom, že se holky každej den fotí jak stojí na pěkné ulici v super novém oblečení apod.

   Tak teď k věci. My si z těch blogů děláme srandu, i když to tak vlastně nemyslíme. Někdy ty fešn holky trochu parodujem, al emožná proto, že je nám líto, že taky nemáme úspěšný blog, ale ono to není zas tak jednoduché. Zde jsou důvody, proč nemám úspěšný a denně davy navštěvovaný blog.

1. Spousta času, spousta energie  - fashion blogy je třeba neustále aktualizovat, pořád přidávat nové příspěvky, aby byli blogy atraktivní. Na to nemám ani dost času, ani dost energie.
2. Málo peněz - předpokládám že je v píšem jasné, že tyto blogy nejsou levná záležitost, tudíž... Se svý kapesným a poměrně nízký příjmém nemám šanci.
3. Málo nadšení - ačkoliv tyto blogy ráda čtu a ráda se na ně koukám, psát je, to už je něco jiného. Vidíte, jak to vypadá s tímto blogem, jak často sem ěnco přidávám apod, takže...
4. "Prázdné skříně" - nechápu jak je to možné, ale káždá fešn blogerka má v každém příspěvku alespoń jednu novou věc, to přece není možné, no řekněte, kde to skladujou? Já mám sice poměrně dost věcí, ale většina z toho jsou trička po tatínkovi, která, i kdybych se snažila sebevíc, nikdy nebudou vypadat jako hipster style.
5. Nedostatečná angličtina - teď je také módou psát blogy ve dvou jazycích. Holky, poklona, jste fakt dobré, když dokážete napsat to stejné jako v čj také anglicky.
6. Počítačová nezručnost - a co se designu a photoshopu týče, jsem v tom absolutní amatér. Člověk sice nepotřebuje být hned programátor, či designér, nějaké slušnéjší základy by to přeci jen chtělo.
7. Nefotogeničnost - k tomu aby člověk mohl vést  blog, kde by byly hlavně jeho fotky, musí být fotogenický, což já rozhodně nejsem!

   Tak to bylo pár důvodů, proč můj blog vypadá tak jak vypadá a proč byste ani vy neměli chtít být fashion blogery. Tímto se s vámi na chvíli zase loučím, doufá že jsem vás tak dlouhým příspěvkem odradila od toho, abyste ho četli celý!

   Mějte se krásně, užíejte sluníčka a prázdnin!
  
J.

Tvůrčí duch

   Tak jsem zase tady se svým nepravidelným příspěvkem! Proč? Možná se ptáte... Stejně to tu nikdo nečte, že? Jenže v tomhle světě se prostě nedá uniknout blogům, nedá! Kór, "bloguje-li" někdo už od svých 13-ti let (ano, je to tak...). Takže mě prostě jednou za čas přepadne taková blogovací náladička a musím také přispět svou troškou do toho blogového velkomlýna.
Co je tedy nového?
   Mám šicí stroj. Je po babičce. Je krásný, funkční, ale má spoustu vad způsobených opotřebováním a špatnou péčí, nicméně pro mě, jako skoro úplného začátečníka je samozřejmě skvělý. Už jsem se zběsile dala do šití a ušila si penál a taky vršek k šatům (na sukni mi kvůli penálům nezbylo dost látky). Teď jsem si šít zakázala. Je to totiž silně návykové. Jakmile člověk získá pocit, že si může ušít všechno, bude se o t pořád snaži, i když ve skutečnosti bude mít k takovému cíli opravdu daleko. A vzhledem k tomu, že se mi blíží maturita, měla bych se jí už ale fakt začít zabývat. Stroj je zavřen, knihy otevřeny.
   Jenže nejen, že jsem šila, ale stihla jsem také zběsile nakupovat. Mám asi 10 nových věcí a všechny v té známe a všemi oblíbené slevě "za tu cenu? no nekup to!" Takže teď mám nejenom prázdnou novou peněženku, ale ještě plnou skříň.
   Samozřejmě jsem stihla obejít pár divadelních představení apod., určitě tedy doporučuji Nosorožce v Národním a Strýčka Váňu ve Stavovskym. Oboje je roztomilé a přitom silné, ale co, dojděte si tam sami!! Koncerty a podobné věci šlo samozřejmě mimo mě, to jsem už bohužel nestíhala, ale zítra se chystám na Damu ples, tak doufám, že bude hojná účast a dobrá nálada, zajímavý program a nějaké chutné jídlo a pití..

   V mém tvůrčím zápalu jsem vyrobila další tašky s nápisem" HAHAHA, no", který mi přijde opravdu velice vtipný a narazila jsem na něj vlastně náhodou na weheartit a od té doby je mou úvodní fotkou. Musím říct, že nejen ta, ale i taška má celkem úspěch. Už jsem prodala dvě a další dva obchody mám rozjednané. Díky této tašce jsem také prodala 2 další, což je podle mě vážně úspěch.

   A už se mi klíží očka, asi bych měla jít spát, čím dřív půjdu spát, tím dřív můžu vstát a udělat víc práce... logicky... Ale proč brzo vstávat? Nebylo by lepší nechat si zdát krásné sny? A co když nejsou krásné? Co pak?
 
 Tak dobrou...!
   J.

Hodinky

   Tak jsem opět zde se svým (ne)pravidelným příspěvkem. Čím začít?

Současná doba je plná spěchu. Nevím jak u vás, ale u mě je to absolutní zmatek a překotnost a... člověk nikdy nic nestíhá, na nic nemá čas a pak to přijde. Pak se dostaví, najednou, z ničeho nic, ten okamžik, kdy máte čas, kdy máte chvilku a kdy naopak, nevíte co dělat. Konečně si oddychnete, všechna práce je za vámi, ale co teď? Co budete dělat smysluplného, když do teď jste skutečně měli co dělat a bylo to co k čemu?

   Ha! To je otázka! Já pokaždé začnu uklízet, protože pak vidím něco, co jsem vykonala a přijde mi, že jsem udělala kus práce, jenže otázka je, jestli to moje neustále třídění a rovnání má smysl. Jsem si jistá, že by se našlo něco smysluplnějšího na práci, ale co.

   Taky začnu skoro vždy něco vyrábět. Teď jsem našla staré hodinky po babičce. Ciferník byl zašlý, zažloutlý a čísla už skoro nebyla vidět. Chyběl jim pásek, ale šly. Vzala jsem si je do parády a vytiskla si obrázek, ten tam složitě dostala a místo pásku obmotala kolem hodinek kousek krajky. Přišila na jednom konci a na druhém provlékla a udělala zapínatelné díky jednoduché patentce. A je to tady... funkční, natahovací, proměnné hodinky jsou zde! Jsou roztomilé a vtipné. Třeba vás i trochu inspirují!

   A pokud ne, zde je další možnost, která by vás mohla inspirovat. Sice nerozumím ani slovo, ale to dítko je krásné a myslím, že jsem našla prototyp dokonalé rodinky...