Podzim

A je tu podzim. Počasí na to možná momentálně příliš nevypadá, ale nebojte se, bude se ochlazovat. Já osobně se už nemůžu dočkat období plného listí zabarveného do zlata a do hněda a a spousty kaštanů, ořechů, čajů, jablek, šál a kabátků.
Počasí je většinou takové, že pokud se dobře zabalíme do mikin a do svetrů, zima nám nebude, ale přesto se budeme rádi vracet domů k rozpáleným kamnům. Stmívat se začne dřív a ráno bude později svítat a člověk bude mít pocit, kdoví jaké není ranní ptáče když vstává ještě za tmy. Kdy se vlastně mění čas?
Když se podívá ven z okna, vidím přímo na osvětlený kostel lemovaný několika ořechy a kaštany. Jejich listy ve světle připomínají až zlato. Když má člověk špatnou náladu, může si představovat, jak leží na zemi a na něj pomalu a polehoučku padají tyto listy krásných barev, jsou suché, a příjemně chladné. Zahrabat se tak do toho listí. Občas závidím ježkům.
A je tu podzim.

Happy birthday Jana!

Tak jo, máme to tu, je mi 18 a nic se nezměnilo... :D

Užívejte prázdniny!! :)

Doma

Jo, je to tak. Rok se s rokem sešel jak se říká, nebo možná taky ne a už jsem zase v Česku a nějakou dobu se do ciziny nechystám. Je to fajn pocit bejt doma. Teda jak kdy. Dvou denní jízda s rodiči autem obsahovala i pár slabších chvil kdy jsem si příla být radši zpátky na intru s naší rozmilou hlídačkou Babetou, ale doma je stejně doma. Pro ti co si to tolik neuvědomujou (jako já před rokem), Praha je velký město a je třeba z toho těžit! :D Rok v "městě" čítajícím 7000 obyvatel mi to jasně dokázal a teď si toho dokážu vážit. Ale že by to bylo zas obrovský velkoměsto.. No počkejte až se kouknu do NY, pak mi třeba bude Praha připadat dostatečně velká...
No nic, už jsem zpátky s menší znalostí jazyka a mám před sebou celé prázdniny, i když mi je bude nepříjemně kazit učení se na rozdílovky. Tak mi držte palce..
Jo a ještě k bac...no nevim, zkoušející řekl že to bylo jakžtakž a vzhledem k tomu, že ty psací se mi moc nepovedli to asi nemám, výsledky by mi měl poslat někdy za týden, tak vám dám ještě vědet...

Zatim se mějte famfárově a užijte si prázdniny!!! :)

A jsme skoro na konci...

Tak zdravim. Před odjezdem mám v plánu napsat ještě poslední článek týkající se Francie, jako jsem napsala při odjezdu z Čech. Momentálně opravdu nechápu, jak sem se sem mohla tak těšit. Hold jsem čekala něco jinýho no, jenže moje očekávání se nesplnilo, ale šlo to zvládnout i takhle, jen to asi nestálo za to, co jsem mohla získat, kdybych byla s váma v Praze. Jo, naučila jsem se nějak jazyk, ale dokonalý to furt neni a jinak jsem tady nezískala skoro nic, takže asi tak...
Ne, tohle neni depresivní příspěvek, nebojte, jen sem chtěla něco napsat před ty fotky, ale moc se mi to nepovedlo... :D
Takže voila, fotky z oslavy narozenin Kristý a pani Valettový a fotky ze sýrárny kde jsme se dneska byly kouknout a následně mlejn nedaleko.
V úterý dopoledne mi držte palce, mám ty BAC...
Tak zatim...

Povinnosti volají

Ahoj... Takže, vzhledem k tomu, že mám už v podstatě prázdniny jsem se rozhodla zase něco napsat. Jde asi hlavně o to, že bych se měla spíš učit, a tak se snažim dělat cokoliv jinýho, při čem bych se necejtila blbě, že se neučim. Sledování filmů a seriálů tedy neni nejvhodnější aktivita...
Před chvilkou za mnou přišla moje "sestřička", že prej jíme jídla z mcdonaldu dneska, tak co chci. Ano, zdravá francouzská kuchyně... Nevim jestli jsem to už psala, ale vařit po francouzsku znamená ohřát jídlo z konzervy. Ano, sice je to celkem často zelenina, ale nevim jak moc zdravá ještě může bejt, po tom co byla několik měsíců naložená ve slanym láku...
Ok, opravdu se těšim domů. Dneska má můj malej bráška nějaký divadlo, kde prej hraje prince, tak se celkem těšim. On je vždycky tak nadšenej pro podobný věci. Chápu :)
Zítra mě čeká písemná část maturit a večer asi přijedou naši. U Valettový bude grilování, protože ona a Kristý mají narozeniny (50 let rozdíl), na což jsme včera dělaly dorty a vůbec všechny možný sladký věci... Zbyla nám totiž například zelená-bílá čokoláda, takže teĎ máme jahody v zelené čokoládě... No kdo by odolal ne? :D
Další den, to je 21.6. je po celý francii svátek hudby, takže přes den tu rodiče trochu provedu a pak si snad poslechnem něco pěknýho, na což oni zase odcestujou a vrátěj se až budu mít po maturitách a hned druhej den vyrážíme směr Praha, takže doufám, že 1. mě máte doma jako na koni! Hned zas sice pojedu na tábor, ale už budu v česku, pryč od zdejších nesmyslů a aspoň na chvilku pryč od jakýhokoliv učení, i když ne na dlouho...
Čili zatim se mějte, já se tu psychicky připravit na to jídlo :D (Aspoň že brambory tam maj dobrý...!)

Sežeňte mi ve Francii tvaroh...!

"Prázdniny" jsou u konce a zejtra mě čeká zase škola... Už jenom sedm dní...

Sehnat ve Francii tvaroh dá opravdu zabrat, kór když vám všichni místo toho strkaj Fetu. Taky nikdo neni schopnej pochopit, že sladký jídlo může bejt hlavní chod. No a kolik znáte lidí, co nemaj rádi ovocný knedlíky? Tady je jich koukám celkem dost... Mějte se a brzy na viděnou...

Bla bla bla; skoro naposled

 Po krátkém odpočinku od ne příliš vydařených BAC se opět hlásím. Co musím hned na začátku dát vědět je, že už jsme se dozvěděli data našich ústních zkoušek a já jsem až 28., takže ať bych chtěla jet domů jakkoliv brzo, stejně nedorazíme domů dřív než 30. a to budu muset naše ještě hodně přemlouvat.

Dál, proč říkám nepovedené BAC (nanečisto)? Protože jsem dostala otázku týkající se poezie a to mi zrovna moc nesedlo. Ne, opravdu nevím, jak se řekne sloka o 4 verších francouzsky a upřímně, nevím to ani česky. No jenže díky tomu že jsem podobné věci nevěděla a pak taky že jsem líná a nevím co nového bylo v „moderní poezii“ (symbolismus) a vzpomenout si na poezii v próze mi trvalo pěkně dlouho, nedostala jsem víc jak 7 bodů s 20. Musím ale říct, že i přes to jsem s výsledkem celkem spokojená, protože dostat za téma, o kterém skoro nic nevim 7 bodů je celkem dobrý ne? No na ty pravý BAC se učit budu… teda budu se na to učit trochu víc než teď a budu doufat, že dostanu nějakej humanistickej text.

Ačkoliv ve Francii mě čeká ještě jeden předlouhý měsíc, školy už budem mít všeho všudy jenom 7 dní, není to úžasné? No upřímně asi bych byla radši ve škole v lavici, než u mé zdejší rodiny. Jsou fajn, ale je to… nic a nic na druhou…

Před týdnem jsme byli v divadle na Berenice nebo jak od Racina a teda tohle jsem opravdu nečekala. Jeli jsme hodinu až do Clermontu, ale divadlo rozhodně za tu cestu nestálo. Byl to děs. Tak za prvé, nebylo tomu rozumět, ani naši spolužáci polovinu nerozuměli. Co jsme ale pochopili všichni bylo, že tam jde o nešťastnou lásku. Jak jinak; Racine. A pak to byla strašná nuda, kór když tomu nikdo nerozuměl. Ten kdo byl někdy v divadle v česku ( a jsem si celkem stoprocentně jistá, že už ste všichni někdy byli v divadle), určitě jste si všimli, že když se v sále setmí a herci začnou hrát, je najedou ticho. Občas přendáte jednu nohu na druhou, ale naprosté v tichosti a jednou za celé představení někdo hlasitě zakašle a pak se po zbytek času cítí trapně, že si musel odkašlat. Tady je to pravý opak. Většina lidí se do sálu nahrnula až po začátku představení, včetně naší třídy a po celou dobu bylo slyšet, jak se někdo škrábe, přesedává, kašle, opouští sál… Neustálej hluk. Lidi tady asi nejsou moc velkými fanoušky divadel, nebo ne podobných divadel. Byli to víc jak dvě hodiny nudy…

No a na závěr, trochu sem fotila, jenže fotky jsem dala na facebook. Vím, že některý facebook nemáte, takže sem snad v brzké době i nějaké dám, pro teď jenom ukázky sešitů, abyste viděli, co a jakým způsobem se učíme…

Děják/zemák

matika

eko

eko

Takže tak. A ode dneška máme do pondělka volno, takže… (Ale je hnusně, tak to stejně moc dobře nevidim...)

Mějte se famfárově! :)

...

O, je mi to fakt líto, jak ráda bych se s váma podělila o nějakou zajímavou, nebo vtipnou historku ale nic podobnýho se tady neděje, takže je mi líto, ale nebudu už plácat o tom co tu neni, ale o tom málu co tu je, protože se toho naneštěstí a ačkoliv jsme už předpokládaly, že nic nebude, seběhlo celkem dost. Nebo spíš seběhne.
Ve čtvrtek byli BAC z SVT (bižule) nanečisto. Bylo to... no jak bych to řekla... Můžeš získat až půlku bodů i když o tom nic nevíš a to jen díky dokumentu popisujícím něco, čim se pozděj zabýváš. Zbývající půlka bodů je za dáte dohromady svoje vědomosti (haha) a to co ste se dozvěděli z těch dokumentů. Já se svojí znalostí francoužštiny počítám tak s polovinou poloviny bodů...
No a teď ve čtvrtek, nám učitelka milostivě dohodla to, že budem MOCT dělat BAC jak psací tak ústní. Super... no a teď mě jeden příšera dlouhovlasej něco hučí do ucha na skypu, takže končim, protože už bych stejně nic nenapsala. Tak zase pozděj :)

Zpátky ve Francii

Tak a sem zase pryč z Prahy. Bylo to fajn a sem se mi nechtělo, překvapivě... Pokaždý když se mě někdo zeptal "kdy se vracíš" automaticky jsem odpovídala "na konci školní roku", protože jsem to chápala, kdy se vracim domů... Na co jinýho mám myslet? Ok, končim, zní to divně a depresivně, hlavně asi proto, že jsem teď dvě hodiny pracovala na zeměpisu... :D
Tak zatim, ještě se ozvu, protože pani Valettová s náma má plno plánů...

Domů, domů, tak znějí srdce zvonů...

     A ačkoliv je to vánoční písnička, je mi to úplně jedno...! Brzo totiž pojedu domů a to je to jediný, co mě posledních pár dnů/týdnů drží pohromadě... Je to tu totiž naprosto o ničem.
Nemáme tu žádný kamarády na celej život, nemáme odsud nějaký dokonalý zážitky (i když zase nechci říct, že v budoucnu nebude co vyprávět), nemáme tady žádný možnosti. Nic se tu neděje a jediný an co myslíme je, co všechno budem moct v Praze dělat. Praha totiž neni jako tahle zastrčená, ačkoliv hezký, prdel světa. Praha totiž neni plná francouzů, co jsou naprosto neschopný, ale zase všeho nemožnýho schopný a i když takhle věta nedává smysl, po tom, co jsem viděla, jak jeděj francouzi sýr s marmeládou už opravdu nic nepovažuju za nemožný...
     Už se těšim domů. Těšim se tak, že prvních pár dnů mám naplánovaný snad všechny minuty, nebo mám aspoň takovej pocit. Těšim se, i když to nakonec třeba nedopadne úplně tak, jak si to představuju, tak je to vždycky, ale proč se netěšit, těšim se hrozně. A to slovo padlo za tenhle článek asi milionkrát, což akorát dokazuje to, že tady opravdu neni nic, co by mě tu drželo. Čili, od čtvrtka jsem zase v Praze. Sice ne na pořád, ale brzo už z týhle Francie nadobro odjedu. Jen co dokonale poseru BAC z frániny, čili; těšte se na mě ;)

Gilmorova děvčata a nic víc

     Zdravim. Nemám fofr, ani sem nebyla celej týden mimo přístup internetu. Prostě se naprosto nic zajímavýho neděje, o čem bych mohla psát, takže tim nechci nikoho moc otravovat, ale abyste si náhodou nemyslela, že jsem se odstěhovala do Afriky a už nikdy o sobě nedám vědět... :P
     Jak jsem teda řekla, neděje se absolutně nic. V sobotu jsem byla u pani Valletový a celej dnešek jsem strávila u počítače a buďto si četla divnou knížku nebo koukala na Gilmorky, takže to je opravdu zajímavej program.
     Radši zase půjdu a ozvu se po něčem zajímavějšim...

PS: Rada na závěr; jestli budete někdy chodit ve Francii do školy a budete muset běhat, tak se připravte že budete skutečně celý 2 hodiny běhat... a že to nebude nic lehkýho, takže se tomu radši vyhněte, když já nemůžu... :D

Den s velkym D, ale dvojtečkou před nim...

     Po Paříži následoval večerní Bellote, kterej jsme pořádali, abychom si na cestu vydělali a pak byl víkend a v pondělí mi bylo blbě a přes celej tejden se absolutně nic nedělo. Dostala jsem známky a musim říct že mě dost překvapilo, že se svym průměrem 10,9 jsem 3. ve třídě. A taky jsem na sebe naštvaná, protože celej průměr mě kazí ubohý 4 z SVT, přičemž sem na jeden test zapoměla = 2 body a učitel přes měsíc chyběl a bal bla, další výmluvy...
     Musím ale říct, že včerejšek, ačkoliv se nám v danou chvíli tak vtipnej nezdál, byl opravdu k popukání! Ráno jsme museli vstát celkem brzy abychom mohly prodávat Brioches pro nějakou africkou vesnici v Mali. No, ze 150 sme jich na prodej od těch šílených babek z organizace dostali asi 16 a moc je on nás lidi nekupovali. Asi sme vypadly hodně důvěryhodně no... ale těch 16 sme zvládly nakonec. Ono taky kolik lidí by si koupilo podivnou vánočku za 5 euro žj!
     Když jsme doprodaly, museli jsme jít předat "kasu" těm od asociace, kde byla (čirou náhodou) i pani která tu, nevim proč a nevim jak, vlastní asi tak půl městečka včetně naší školy. A hle, jeden kluk, co chodí o třídu vejš tam s maminkou v povzdálí taky něco prodával. Upozorňuji, že s tim klukem sme se nikdy, nikdy (!!) nebavily! No a ta zdejší bohatá panička hned s nadšením že tam je jeden kluk od nás ze školy, ať se s nim jdem pozdravit atd, no prostě trapas že! Jenže to už nás tlačila před sebou, takže jsme musely dát překvapenýmu termínálovi bisous a trapně zase odejít, protože nemáme absolutně co si s nim říct.
     Pak si pani Valletová pozvala na oběd nějakou kamarádku, který byla ještě zpomalenější než ona...! Valletová když polsouchá tak při tom narozdíl od tý druhý jíst dokáže...! No skončili jsme někdy ve 3!
     Abysme se následně vyhnuli šnečí procházce, řekli jsme že budem nahrávat Nad stádem koní pro Kristýninýho tátu, což dopadlo podle plánu katastrofálně a jsme na to právem hrdé!

     No a večer nastal vrchol všeho! Měli jsem jet na nějaké předčítání poezie nebo co, čehož jsme se dost děsily a na závěr to bylo ještě horší. Přijeli jsme pozdě, jak jinak a když jsme pak šli dolů po schodech v nějkém muzeu, připadali jsme si jak na schůzi nějaký sekty, protože různě po místnostech, za sloupama apod. byli rozmístění účastníci, který ve tmě s baterkou zpívali kdoví co a později předčítali texty kterým jsme skoro vůbec nerozuměli a ještě jich tam pár pobíhalo bez bot a bez ponožek! No opravdu to byl celkem blázinec! A po onom "předčítání", které naštěstí trvalo jen asi půl hodiny jsme byly pozvány vypít s nima společně čaj ( :D ) a ještě jsme slyšeli pár další tzv. umělců se svými díly.
     Aby o ale nebylo málo, vezly sme zpátky kousek tu pani co u nás i obědvala, protože zaparkovala auto trochu jinde no a když jsme tam dojeli, auto nikde.Tak sme se začli bát že ho někdo ukradl, ale ne, bylo asi o 20 metrů jinde. Nějak jí blbne ruční brzda a tak auto sjelo a mále spadlo do řeky, nebít patníku an kterej se zespoda narazilo. Takže z auta ven a tlačit... Nešlo to. Pani Valletová musela stopnout nějakej nebohej hipísáckej pár kterej nám teda pomohl, ale musim říct,že to bylo teda něco!
     Když na to myslim teď, musim se opravdu smát, hlavně tomu chudáku klukovi a sektě podivnejch lidí v muzeu! :D
     No je to možný tohle? :D

Paříž...

Já debil si zapoměla paměťovku a v Paříži by mě jedna 1GB stála 30 euro, takže je mi líto, fotky pro zatím jenom z mobilu, ale spolužáci mi snad daj jejich fotky... časem...

A hurá do školy a do Paříže!

     Včera jsem byly v Clermontu, kde to bylo sice celkem fajn, ale byla jsem z výletu naprosto utahaná a vymrzlá, ale nadšeně jsem si domů přivezla dalšího moleskina, páč toho předchozího brzy dopíšu, a no taky jsem si koupila jeden šíleně drahej film do foťáku. Nelituju ale, protože když se jede do Paříže, jsem ochotná jí obětovat víc jak 3 fotky. Aspoň jednu na Eiffelovku, jednu na pohled na Montmartr (takhle se to píše? :D) A jednu třeba na přeplněnýho Paula a lidi v něm, nadšený z miliony macrons. No ještě se uvidí, jeslti vůbec budu mít na něco čas... vypadá to, že budem mít celkem nabitej program. Půjdem po všech muzeích co jsou zadarmo a dokonce budem i v nějakej televizních novinách jako diváci. Ano, měli bysme být i vidět...! No to bude trapný až nebudu nic rozumět. Jeden divák co vypadá jak blbec... nevadí! :)
     Už se těšim, i když tam jedu se svojí třídou, ve který nemám žádný velký kamarády. Asi se dokonce těšim až se budu potulovat sama, což je fakt divný, to já nedělám! Ale Paříž?!

Kdopak to mluví...

Ne, nechci vám doporučovat tenhle přihlouplej film, kterej ať je blbej jak chce, vždycky ho dokoukám až do konce ( :D ), jen jsem ještě do teď udivená, že na mě moje sestřička promluvila...! Teda ne že by začala, já jsem chtěla zapříst hovor, protože to ticho mi přijde fakt divný, kór když sem s ní v pokoji, alors jsem se jí zeptala, jestli dneska udělala řidičák (což jsem četla na facebooku, ale přišlo mi to fakt divný, vždyť jí je 16!!!) no a ona že jo... no a pak jsme se trošku začaly bavit a pak se začaly bavit hodně a já jí vypověděla všechny ty malý "křivdičky", kterých se na mě ti zlý francouzové za poslední dobu dopustili a musim říct, že to bylo celkem fajn. Ok, sice to trvalo asi 15 minut co jsme si povídaly a většinou to bylo o klucích, ale quand meme! Takže optimisticky věřím v lepší vztahy v mé francouzské rodině... uvidíme.

(chtěla jsem sem dát něco "franouzskýho", když mám tak dobrou náladu, ale nakonec jsem usoudila, že byste na mě po takové podívané asi úplně zanevřeli... :D )

Jinak jsme teď na pár dní byla u madame Vallet. Byla tam její převeliká rodina a dokonce jsem byly s Kristý pozvány na "oslavu" 18-tileté vnučky! Ona oslava měla být to že se sejde asi 6 kamarádek (ha, počítám nás za kamarádky!!! Btw, ta vnučka neni odsud, takže tu asi moc lidí nezná) no a měly jsme jít na kebab. Tak jsme s Kristý poslušně od 8 stepovaly před zavřenym kebabem a když holky o půl hodiny pozděj přijeli nevědělo se kam, protože oslavenkyně má speciální dietu, kdy může jenom bio a žádnou pšeničnou mouku, ale mlíko a kdovíco dál... No rozhodla se dietu porušit, už jen proto, že měla osmnáctiny, byla daleko od svejch "pravejch" kamarádů a nic jinýho v Saint-Flour ani otevřeno nebylo... Co jsem ale nepochopila bylo, že jsme po takzvané oslavě stepovaly ještě do půl 11 ve městě ve 3 stupních, všechny naprosto promrzlé, já jen v sukni a punčocháčích, ostatní inteligentně v džínách, ale stejně. Ty francouze občas vážně nepochopim. Když rodinka odjela, udělaly jsme si s madame Vallet pár menších výletů. Ne že by se nám nějak moc chtělo, ale bylo to celkem fajn nakonec... :)

Chtěla jsem se fotit s oslem... on nechtěl :D

Naprosto kouzelnej chlapeček, co k nám přišel na návštěvu..! :)

zřícenina...

Black swan a prázdninové nic...

     Ahoj, ještě jednou se omlouvám furt žádné fotky nebudou. Za prvé, nejsou nic moc a za druhé jsem líná natáhnout ruku a podat si foťák, natáhnout to do počítače, vytřídit atd... Prostě je mi líto.
     To mi připomíná, že když všichni kolem mě pomalu dostávají "dokonalé" zrcadlovky, nedávno jsem to na rodiče zkusila znova, ale setkala jsem se s naprostým nezájmem, čili to, že zrcadlovku někdy dostanu a to třeba i k 18 narozeninám, pomalu vzdávám. Je mi to líto, ale pomalu jsem se rozhodla, že si asi koupit nějakej foťák na film, u kterýho budu muset vyhazovat nekřesťasnký prachy za každej vyvolanej snímek. Skvělí no. A ještě budu čekat dlouho, než se mi ty fotky vlastně dostanou do ruky, ale tak nějak jsem dospěla k názoru, že už se dál nechci pachtit jenom s tim mim stávajícim foťákem, co občas vyfotí ucházející macro...
     Uvažovala jsem teda o Dianě, ale cena je asi až příliš vysoká, kór kdybych chtěla i blesk, budu teda muset poprosit někoho kdo se v tom vyzná líp, aby mi pomohl vybrat něco lepšího a míň drahýho, pokud možno stejně kouzelnýho... Půjde to vůbec?

     Co dál, abych vás neunudila kecama o foťácích, kterejm vlastně ani pořádně nerozumim? Poslední dobou se ke mě hrnou informace o filmu Black swan, kterym jsou všichni naprosto unešení a podobně, tak jsem si řekla že se na film taky kouknu. Kdo mě zná ví že jsem velkej kritik skoro všeho, takže musim zkritizovat i tenhle film. Tak za prvý, na mě to bylo moc drsný... Kdo by řek, že příběh z baletního prostředí pro ěm může bejt příliš? Ale tak to by nevadilo, ale hlavně chci teda říct, že jsem se závěrem ve filmu lehce ztrácela, což měl být nejspíš záměr, ale... No ale celkově na mě film udělal docela dobrej dojem. Můžu vám ho doporučit, ale řeknu vám k tomu to, že mě přímo nenadchl. No koukněte se na trailer a uvidíte...

     A na závěr jen připomínám že moje sebezničující prázdniny dál pokračujou a že si je neužívám a že je dál nemám ráda a chci aby skončili a chci jet domů.
     Co naplat, ještě 3 měsíce...

PS: Vítek říkal, že mu nejdou přidávat komentáře... pokusila jsem se to upravit, takže to prosím zkuste znova... :)

Life is wonderful...

Na pár dní jedu do ještě většího zapadákova než se nacházim momentálně, takže zatim... :)

Prázdniny teprv začaly a já už nestíhám!

     Opět vás zdravím. Ráda bych vás obdařila jakoukoliv fotkou z minulého víkendu, kdy jsme byli na malé procházce/projíďžce po Cantalu, ale foťák je vedle v pokoji, u moji spící "sestřičky", kam nechci lézt a budit jí...
     Jinak musim vás informovat, ačkoliv řekla bych že vás to většinu naštve, že nám právě začali dvoutýdenní prázdniny při kterých asi padnu nudou. Ano, nesnášim prázdniny, protože většinou se děsně nudim když jsou všichni někde v háji a tady to bude ještě horší, páč se tady nedá dělat naprosto nic...
     S Kristý budeme připravovat "Česky večer" pro pár francouzů, což vlastně znamená, že navaříme hodně jídla a pak nás madame Vallet asi donutí zazpívat něco, jinak budem péct, protože to nás hodně chytlo a je až šílený s jakou vervou bysme pekli, i když neni důvod, ale my si ho najdem. Český večer; dort s polevou jako česká vlajka (už sme si koupily barviva), den babiček; Valletová od nás taky nějakej dostane... a další a další plány... Pokusím se to vyfotit, jestli to bude prezentování hodný :D
     Takže zatim končím, až se Julie vzbudí, pokusím se sem dát nějaký fotky...
     Mějte se famfárově a pozdravujte ode mě Prahu!

Se spožděnním, ale přece...

     Ahoj, omlouvám se, dnes to nebudou žádné fotky ukulele (obrázek zdroj weheartit), kde to kazím tak akorát já, ani kravata se supermanem... Nestíhám. Je zázrak že asi tak každý 3. den nám na intru funguje internet, takže teď jsem se sem na okamžik dostala, nevěřím mu ale příliš, abych se pustila do delšího článku nebo (dokonce) do ukládání obrázků, čili..
     Co je nového? Nic, jak jinak. Naprosto nic. Neustále a s napětím očekávám známky z posledních dvou testu ze sociologie, protože konečně na to začínám přicházet Snad.
     Dále jsem asi opravdu dítě štěstěny, podařilo se mi přesvědčit učitelku z ozs, že nebudu muset dělat rozdílovky, ale udělám jí nějaký referáty na daný témata a z dějepisu se budu učit jen historii 19. století... Ještě ukecat IVT a hudebku a bude tu možnost že bych mohla příští rok pokračovat ve své staré třídě... :)