Tak jsem opět zde se svým (ne)pravidelným příspěvkem. Čím začít?
Současná doba je plná spěchu. Nevím jak u vás, ale u mě je to absolutní zmatek a překotnost a... člověk nikdy nic nestíhá, na nic nemá čas a pak to přijde. Pak se dostaví, najednou, z ničeho nic, ten okamžik, kdy máte čas, kdy máte chvilku a kdy naopak, nevíte co dělat. Konečně si oddychnete, všechna práce je za vámi, ale co teď? Co budete dělat smysluplného, když do teď jste skutečně měli co dělat a bylo to co k čemu?
Ha! To je otázka! Já pokaždé začnu uklízet, protože pak vidím něco, co jsem vykonala a přijde mi, že jsem udělala kus práce, jenže otázka je, jestli to moje neustále třídění a rovnání má smysl. Jsem si jistá, že by se našlo něco smysluplnějšího na práci, ale co.
Taky začnu skoro vždy něco vyrábět. Teď jsem našla staré hodinky po babičce. Ciferník byl zašlý, zažloutlý a čísla už skoro nebyla vidět. Chyběl jim pásek, ale šly. Vzala jsem si je do parády a vytiskla si obrázek, ten tam složitě dostala a místo pásku obmotala kolem hodinek kousek krajky. Přišila na jednom konci a na druhém provlékla a udělala zapínatelné díky jednoduché patentce. A je to tady... funkční, natahovací, proměnné hodinky jsou zde! Jsou roztomilé a vtipné. Třeba vás i trochu inspirují!
A pokud ne, zde je další možnost, která by vás mohla inspirovat. Sice nerozumím ani slovo, ale to dítko je krásné a myslím, že jsem našla prototyp dokonalé rodinky...
