Šaty! Aneb jak se musím povchálit

Zdravím! V tak krátkém mezičase je to až neuvěřitelné, ale chci se s vámi podělit o jednu radost posledních dní. Ušila jsem si první nositelné šaty. Nehledě na to, že jsou v podstatě oversized a nemusela jsem se pachtit s nějakým supr čupr střihem se kterými stejně neumím, jsou zde!
A jestli bude zájem, stanou se součástí Antonína.
Juch juch a ještě jednou juch.
Enjoy.

Chtěl(a) bych být grafomanem

Nebo gramofonem?

   Dobrý den, jmenuji se Jana, už několik let vlastním tento blog a teď do něj skoro vůbec nepíšu.

   Dobrý den Jano.

   Tak a co byste nám ráda pověděla?

   Asi tohle: Momentálně mám hodně práce do školy. Chodím na novou školu. Je skvělá. Skoro ve všem všudy, nicméně zabírá mi spoustu času. A když ne škola, tak práce. Ale jsem spokojená.

   Jsem přestěhovaná a i to je fajn. Jsem teď v menším, ale pořád mám svoje soukromí a možná že větší a to i vzhledem k tomu, že moje dveře vedoucí do kuchyně prakticky netěsní. Stejně je to fajn. Doporučuji všem, aby se co nejdřív odstěhovali od rodičů.

   A teď k titulu, nebudu víc příliš dlouho napínat, neboť vím, že dlouhé články stejně nikdo nečte. Chtěla bych být grafomankou. Jedná se o nemoc? Ach ano, asi ano, nicméně u mě na škole by to byla výhoda a přednost. Většina mé práce totiž spočívá v psaní. A v čtení. Oboje se snažím pilně plnit, ale ne vždy to jde tak snadno jak by mohlo, kdyby mi ruce běhaly po klávesnici samy od sebe a bez zbytečného vytrhávání vlasů mezitím.

   Myslím že to by pro dnešek stačilo (nevěřili byste, kolikrát jsem teď slovo "dnešek" napsala špatně). Možná se brzo vrátím a možná ne, ale aspoň o to je to napínavější ne?

   Zatím sbohem můj veřejný deníčku.