Den s velkym D, ale dvojtečkou před nim...

     Po Paříži následoval večerní Bellote, kterej jsme pořádali, abychom si na cestu vydělali a pak byl víkend a v pondělí mi bylo blbě a přes celej tejden se absolutně nic nedělo. Dostala jsem známky a musim říct že mě dost překvapilo, že se svym průměrem 10,9 jsem 3. ve třídě. A taky jsem na sebe naštvaná, protože celej průměr mě kazí ubohý 4 z SVT, přičemž sem na jeden test zapoměla = 2 body a učitel přes měsíc chyběl a bal bla, další výmluvy...
     Musím ale říct, že včerejšek, ačkoliv se nám v danou chvíli tak vtipnej nezdál, byl opravdu k popukání! Ráno jsme museli vstát celkem brzy abychom mohly prodávat Brioches pro nějakou africkou vesnici v Mali. No, ze 150 sme jich na prodej od těch šílených babek z organizace dostali asi 16 a moc je on nás lidi nekupovali. Asi sme vypadly hodně důvěryhodně no... ale těch 16 sme zvládly nakonec. Ono taky kolik lidí by si koupilo podivnou vánočku za 5 euro žj!
     Když jsme doprodaly, museli jsme jít předat "kasu" těm od asociace, kde byla (čirou náhodou) i pani která tu, nevim proč a nevim jak, vlastní asi tak půl městečka včetně naší školy. A hle, jeden kluk, co chodí o třídu vejš tam s maminkou v povzdálí taky něco prodával. Upozorňuji, že s tim klukem sme se nikdy, nikdy (!!) nebavily! No a ta zdejší bohatá panička hned s nadšením že tam je jeden kluk od nás ze školy, ať se s nim jdem pozdravit atd, no prostě trapas že! Jenže to už nás tlačila před sebou, takže jsme musely dát překvapenýmu termínálovi bisous a trapně zase odejít, protože nemáme absolutně co si s nim říct.
     Pak si pani Valletová pozvala na oběd nějakou kamarádku, který byla ještě zpomalenější než ona...! Valletová když polsouchá tak při tom narozdíl od tý druhý jíst dokáže...! No skončili jsme někdy ve 3!
     Abysme se následně vyhnuli šnečí procházce, řekli jsme že budem nahrávat Nad stádem koní pro Kristýninýho tátu, což dopadlo podle plánu katastrofálně a jsme na to právem hrdé!

     No a večer nastal vrchol všeho! Měli jsem jet na nějaké předčítání poezie nebo co, čehož jsme se dost děsily a na závěr to bylo ještě horší. Přijeli jsme pozdě, jak jinak a když jsme pak šli dolů po schodech v nějkém muzeu, připadali jsme si jak na schůzi nějaký sekty, protože různě po místnostech, za sloupama apod. byli rozmístění účastníci, který ve tmě s baterkou zpívali kdoví co a později předčítali texty kterým jsme skoro vůbec nerozuměli a ještě jich tam pár pobíhalo bez bot a bez ponožek! No opravdu to byl celkem blázinec! A po onom "předčítání", které naštěstí trvalo jen asi půl hodiny jsme byly pozvány vypít s nima společně čaj ( :D ) a ještě jsme slyšeli pár další tzv. umělců se svými díly.
     Aby o ale nebylo málo, vezly sme zpátky kousek tu pani co u nás i obědvala, protože zaparkovala auto trochu jinde no a když jsme tam dojeli, auto nikde.Tak sme se začli bát že ho někdo ukradl, ale ne, bylo asi o 20 metrů jinde. Nějak jí blbne ruční brzda a tak auto sjelo a mále spadlo do řeky, nebít patníku an kterej se zespoda narazilo. Takže z auta ven a tlačit... Nešlo to. Pani Valletová musela stopnout nějakej nebohej hipísáckej pár kterej nám teda pomohl, ale musim říct,že to bylo teda něco!
     Když na to myslim teď, musim se opravdu smát, hlavně tomu chudáku klukovi a sektě podivnejch lidí v muzeu! :D
     No je to možný tohle? :D