Tak teď, v noci, za tmy ležím v posteli a píšu si příspěvek. Zoufalost. Možná je to jen večer, co mi přivozuje lehkou depresi, nicméně psaní článků na blog, jež nikdo nečte v tuhle hodinu mi připadá lehce nesmyslný.
Poslouchám Tomáše Kluse a říkejte si co chcete, je to dobrej písničkář. Píše věci co sou dobrý rytmicky, s ničim se nepáře a píše to, co si myslí, že je pravda, jestli někoho někdy urazilo, že se přirovnal ke Krylovi? Já sem to teda nečetla, ale co, tak je to jeho vzor! Také mám vzory a jestli se k nim budu někdy moct přirovnat, budu v sedmém nebi.
Omlouvám se za to, já jen že dnes jsem neměla zrovna nejlepší den a teď čekám, než se mi stáhne další díl O.C a to už sem se na to zase chvíli nekoukala, ale neštěstí druhejch je hold návykový.
Dnes jsem byla v kině na filmu podle divadelní hry Le dieu du carnage, neboli Bůh masakru od Yasminy Rezy. Režie filmu Roman Polanski. Určitě na to běžte, jak do divadla (činoherní klub), tak do kina, dávaj to na filmovym létu jenom za 30,-
Takhle ten bůh masakru vypadá dobře :) Věřim, žes čekala asi nějakej víc bomba komentář, no nicméně, jsem si u té první fotky udělala ve photoshopu linky, abych byla více cool a fashion. To, že to k těm neostrým očím vůbec neladí, již není záměr :) A Klus občas něco vidí až moc rázně :)
OdpovědětVymazatale ty vidíš vše příliš nadějně. Seš nadprůměrně optimistická, Klusík je realista, možná pesimista (tak to máme jednu věc společnou)... no nic, buď dál fashion...
OdpovědětVymazatJenže no, nejspíš to je úděl umělců, upozorňovat na problémy, ale říct, že všechno je špatně, všechny vyházet, to je celkem k ničemu idea :)
Vymazat