Sladké ala pejsek a kočička

     Tenhle víkend byl celkem... no na rozdíl od ostatních byl v podstatě celkem zajímavý. V pátek jsem jela normálně k rodině kde sem se domluvila na zbytek víkendu. V sobotu sem se vzbudila někdy před osmou, což je celkem děs, protože to byl jediný den, kdy jsem se mohla pořádně vyspat, ale tak prý ne no. Bohužel moje "sestřička" se nějak ke vstávání neměla, takže jsem se k madame Vallet, jež byla další cíl dnešního dne, vypravila až někdy kolem půl 1 (kdy se Julie teda uráčila vstát).
     U Kristý jsme udělaly k obědu palačinky a pak šly do "města" kde měla Kristý zkoušku na housle a já se zatim usadila na zkoušce kapely toho kluka co jsme spolu nahrávali ty dvě písničky pro mého tátu. Myslela jsem si, že on je blázen, ale ono ne, oni jsou blázni všichni...! Měli jste to vidět...! Každý z nich hraje naprosto dokonale na svůj nástroj, opravu jo! A ještě víc úcty si zaslouží když se dovíte že na většinu nástrojů se naučili samy! Dohromady jim to teda moc nejde zatím, ale jsou to fakt pošuci! Byla to neuvěřitelná sranda! Blázni největší a machři v jednom...! :-D

Naše vzory

     Potom jsme se vydali na cestu až do Mury kde bydlí Kačka u své "adoptivní" rodiny. Na návštěvě tam byl    Nathaliin syn, se svými dvěma kamarády a na večeři ještě další známí, že se nás u stolu sešlo asi 15 snad! A jedlo se zase tak dlouho!! to já nesnášim když se musí u stolu sedět tak tak dlouho!
     Ve 12 (v noci ano...), až ve 12 jsme se teda konečně vypravili do Ranche.
     Le Ranche je zdejší diskotéka, asi jediná široko daleko a byli jsme tam už jednou o dušičkových prázdninách a bylo to... celkem fajn. Jen mi bylo líto 10 eur za vstup, ale tak jednou za čas...
     Takže jsme tam někdy po 12 dorazili, ale nebyl tam skoro nikdo!!! Celkem děs... naštěstí někdy kolem 1 se to konečně začalo zaplňovat a v půl 2 se "už" dalo taky tancovat... Musím teda přiznat, že jsem z toho teda ale bohužel nebyla nijak nadšená. Ne že bych očekávala opak, ale v podstatě jsem se dost nudila... Vydrželi jsme na parketu až do 4 kdy jsme šíleně unavení odjeli domů. Pro mě, která byla od osmi na nohou, večer před tim toho taky moc nenaspala a milionkrát za noc se budí to bylo tentokrát zase něco... Pokaždé když se Kačka otočila mě vzbudila, protože zdejší postel je neuvěřitelně skřípající kus nábytku a taky každou chvilku smrkala, což mě taky budilo... Jsem se teda moc moc nevyspala no...
     Chlapci ráno odjeli a my zůstaly samy v domě s možností udělat si oběd, což jsem si hned zabavila já, protože už jsem tak dlouho nevařila... Neměla jsem ale moc možností. Těstoviny, sýr, máslo, mléko, a trochu starýho chleba... hm, co uvařit? :D Ok, těstoviny se sýrovou omáčkou. Co bylo ale překvápko? Sýr a mlíko se moc dobře nespojili, čili to bylo taký... no prostě zvláštní... chuť dobrá, ale moc vábně to nevypadalo.
     Pak chvilku pauza a nic nedělání a když odešla Nathalie s Kačkou na procházku, tak jsme se s Kristý rozhodli upéct macronky. Bohužel Nathalie nevlastnila skoro nic co bylo třeba, bohužel nevlastnila v podstatě nic, z čehož by se dalo něco upéct. Žádné ovoce, žádná čokoláda, ani formičky na muffiny nebo něco podobného. Tak jsme se rozhodli že upečeme co dům dal...

To všechno bylo potřeba

     Mouka, cukr, trochu čokolády (nápoje), Caro, arašídové máslo... Prostě úplně všechno až vznikla podivná hnědá hmota, z kterých jsme udělaly ještě podivnější bobky a ty daly zapéct. Výsledek? Vzhledem k tomu co všechno jsme tam frkly bych očekávala že to bude pěkně hnusný, ale v podstatě to bylo bez chuti. Došly jsme k závěru že by to chtělo nějaký krém a bylo by to v podstatě dobrý... Náhodou to i nakonec vypadalo celkem "hezky"...

Ok, ta fotka nic moc, ale fakt to nebylo tak hrozný! :D

     A na závěr- písnička která se k tomuhle článku naprosto nehodí, ale je dokonalá a neustále jí zpíváme, ačkoliv neznáme slova!!! Je roztomilá, no ne? Bohužel mi to při testu v matice kde teď statistiku bereme asi moc nepomůže, ale nevadí... :)